Pozdrav z Prahy

Krásné čtvrteční ráno,

nemůžu psát na blog tak jak bych chtěla.Mám tolik míst kam bych ráda zašla a fotila,prohlédla si výstavy a jen tak si lenošila.

Je to teď v práci náročnější,kolega onemocněl a tak nezbývá vůbec žádné volno,většinou pracujeme v jednom a i vedení uvažuje o tom,že kvůli hrozbě,že bychom museli všichni do karantény nás nějak rozdělí a jeden človíček bude na recepci a druhý někde v budově na telefonu.Nevím jak by to fungovalo,než seběhne a tak..to už se možná daná situace vyřeší,asi to nebude úplně šťastný.Ale chápu to,že pak by se budova musela třeba zavřít až by nikdo z nás nezůstal fit :)

Je to fakt divná doba,vím,že jsem to tady už nakousla,že to slyším všude okolo,trochu se bojím,aby divadlo nemělo fakt velké problémy a taky nezačalo propouštět.Tak snad si místo do budoucna udržím.

Tak tady alespoň pár fotek pro radost,mě dělají velkou.

Všem Vám přeji pevné zdraví i nervy a plno pohody a těšení se na Vánoce :)A doufám,že zase brzy tady.

Renata

 

Strážce pokladu templářů a bezhlavý rytíř

Hezký nedělní podvečer,
v Praze nejsem dlouho.Co mne ale na ní  zaujalo jsou  pověsti u nás v Anenském areálu a z přilehlé Liliové ulice.
Pověst o kamenném strážci templářského pokladu a o bezhlavém jezdci projíždějícím v noci mezi 12 a 1 hodinou ulicí Liliová údajně každého
13 v pátek pro mne byla zajímavá a vydala jsem se do uličky toho strážce vyfotit.

 To je on...

Údajně hlídá velký poklad,tak kdo ví :)

A pověst o bezhlavém templářském rytíři ?

Pověst praví,že se zjevuje v ulicích Starého Města. Jezdívá na bílém koni, jemuž z nozder šlehají jiskry, a drží svou hlavu pod paží.

 Podle jedné pověsti byl tento Templář popraven za zpustlý život v klášteře při kostele svatého Vavřince, který založil sám svatý Václav. A protože umřel nesmířen s Bohem, musí už bezmála 700 let strašit v Liliové ulici. Vysvobodit ho může prý jen ten, kdo jeho vlastním mečem probodne jeho koně. Když se pak z historických prostor kláštera stalo skladiště papíru, rytíř se patrně urazil a přestal se zjevovat.

Pravděpodobnější však je pověst, podle níž byl rytíř popraven jako mistr pražského templářského řádu počátkem 14. století, kdy byl na Templáře po celé Evropě činěn doslova hon, a všichni byli zavíráni a popravováni. Mistr však před svou popravou pravil, že po smrti zde zůstane, aby poukazoval na křivdy, které se v Čechách páchají. A jelikož k těm dochází neustále, musí se i on zjevovat až do dnešních dnů. 

Bezhlavý templář jezdí s hlavou v ruce po dlážděných ulicích a často vyzývá chrabrá srdce, aby ho vysvobodila ze spárů prokletí. Aby byl bezhlavý templář ze svého prokletí vysvobozen, člověk musí být natolik statečný, aby zastavil jeho koně, zmocnil se rytířova meče a probodl jím templářovo srdce. 

Tak to je něco maličko z pověstí z Prahy a z míst kde pracuji.

Kolegy pořád pobízím, aby v noci číhali,jestli rytíře neuvidí :)

Mějte hezký večer

Renata

Začínám

Hezké páteční odpoledne,
chybí mi psaní,chybí mi ty volné chvilky, kdy jsem se těšila, že zasednu k blogu .
Dříve hodně věnovaný všemu co se týče zařizování bytu ve skandinávském  stylu, do toho jsem byla blázen.Také jsem v domácnosti při péči o babičku měla více času, ale teď je to trošku jiné.
Skandinávský styl omrknu na různých stránkách,u mne doma se to v zařízení nijak nepřiblížilo ani v náznaku z těch představ kdysi...
Ale zase to nabralo takový můj rozměr se vším co mám ráda.
Takový MŮJ styl :)
Práce na recepci v divadle (rozuměj vrátnice )je pro mě naprosto perfektní práce,
čas tam trávím opravdu ráda a s klidným svědomím mohu říct, že se do práce těším a co víc bych si mohla přát.
Ono když na svojí vose přifrčí David Matásek, zastaví u okýnka, zasměje sena Vás tím super úsměvem a pozdraví, to rozhodně není k zahození !
A o tom všem bych ráda psala na mém blogu,o životě,práci,radostech i zálibách....o všem co život přinese jak je,všechny postřehy a fotky které tak ráda dělám,nebo moje kresby....A protože jsem i babička,tak něco ráda věnuju i našemu vnukovi Marťasovi.
Tak vítejte
Renča

Ty ranní cesty do práce mám fakt ráda,protože se mě kolikrát naskýtá úžasná podívaná a na ty mraky,západy a východy jsem já prostě úchyl :) jak říkám...

Prahu jsem si oblíbila :)